• Dominika Horváthová

Festival Setkání/Encounter

LUCIE OŠMEROVÁ: Je to mezinárodní festival divadelních škol, takže jsou zde k vidění nejrůznější kultury, lidé a umělecká vyjádření.


Nielen slovenskú kultúru ochromilo ochorenie Covid-19. Ani sa nedá spočítať, koľko znamenitých podujatí sa muselo zrušiť či naopak presunúť do pomyselného online priestoru, ktorý sme za viac ako rok veľmi dôverne spoznali. Protipandemické opatrenia zasiahli aj známy študentský medzinárodný festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER, ktorý sa na konci marca nemohol uskutočniť v divadelnom Brne naživo. To mu však vo virtuálnom prostredí neubralo ani na kráse, ani na kvalite či originalite. Môj veľký obdiv patrí organizátorom, ktorí preukázali ohromnú výbojnosť a rozhodli sa nezľaknúť súčasnej neľahkej situácie. Ako festival dopadol a ako sa spolupracovalo študentom na diaľku? Lucia Ošmerová, tohtoročná koordinátorka brnianskeho festivalu, mi zodpovedala niekoľko otázok.


DH: Čo ti napadne ako prvé, keď sa povie SETKÁNÍ/ENCOUNTER?

LO: Je to slovní spojení, které mě minimálně posledního třičtvrtě roku provázelo dnes a denně, 24 hodin, sedm dní v týdnu. Ve slovníku pojmů se dostalo na první místo a přišlo by mi divné neslyšet SETKÁNÍ/ENCOUNTER déle jak hodinu, vyjímaje spánek. Kdyby se mě ale někdo zeptal třeba před rokem (nebo za rok), vybavila by se mi ta skvělá atmosféra, všichni ti lidé, kteří se festivalu účastní, taky plná divadla, živé ulice Brna a asi bohužel i to, jak jsme o tohle všechno na chvíli přišli.

DH: Tento rok sa uskutočnil ďalší, už 31. ročník festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER, avšak trochu neštandardne − pandemicky, virtuálne. Ako podľa teba, insider-a, v konečnom dôsledku dopadol? Ako sa ti spolupracovalo so spolurealizátormi v tomto nekonkrétnom online priestore? Premýšľali ste aj nad variantou, že by sa festival vôbec neuskutočnil?

LO: Říkala jsem to vždycky a budu i dál: Jedna věc je dělat festival online. Druhá věc je dělat online festival online. Je to šílená situace, kdy si musíte kvůli sebemenší věci volat nebo psát. Dlouhé koukání do monitoru je únavné a teď je to ještě jediný prostředek komunikace. Nikdy nás nenapadlo, že by festival nebyl. Jubilejní 30. ročník se nemohl kvůli pandemii uskutečnit a byl zrušen pár týdnů před jeho začátkem. My jsme nemohli dopustit, aby neproběhl ani další ročník. My, studenti třetího ročníku, kteří festival organizujeme, jsme poslední, kdo ještě SETKÁNÍ/ENCOUNTER zažil. Proto jsme cítili potřebu tady zanechat aspoň něco pro ty, kteří přijdou po nás. Samozřejmě jsme museli projít procesem toho, jak se postupně z velkého prezenčního festivalu stává online „náhrada“, ale teď můžu otevřeně říct, že 31. ročník byl plnohodnotný festival navzdory jeho podobě.


DH: ENCOUNTER: JUMP! Tak znie tohtoročná a myslím si, že veľmi trefná téma festivalu, vzhľadom na situáciu a celosvetové dianie. Popísala by si našim čitateľom, prečo ste si vybrali práve túto ideu, ako ste k nej dospeli, ale i to, čo sú tie zásadné impulzy pre organizačný tím pri samotnom výbere?

LO: Toto téma jsme si zvolili především proto, že má festival za sebou 30 let a my teď uvažujeme, jakým způsobem jít do té nové dekády, a stojíme si za tím, že nejlepší je skočit. Ačkoliv je to skok do neznáma a nejsme si úplně jistí, co na nás čeká, tak nehodláme ustrnout na místě. Těch 30 let byl právě ten impulz, proč jsme se začali ubírat tímto směrem. Když jsme toto téma vybírali, tak jsme ještě netušili, že budeme dělat online festival, a všechno to vycházelo opravdu jen z našeho odhodlání skočit do dalšího ročníku (a pomyslně přeskočit ten třicátý). Nakonec se to stalo tématem, které snad pro naši situaci nemohlo být výstižnější.


DH: To, prečo mám naozaj veľmi rada medzinárodný festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER, je predovšetkým možnosť precestovať tzv. divadelnou Európou a vidieť vynikajúce projekty mladých divadelníkov za pár dní. Ako sa ti pracovalo s tvorivými tímami v rámci tejto pretrvávajúcej epidemickej situácie, v ktorej sa už rok nachádzame? Bolo to v niečom jednoduchšie či naopak zložitejšie?

LO: Jsou samozřejmě věci, které pro letošní rok nemusely být řešeny vůbec, jako např. shánění ubytování pro všechny účastníky, chystání jednotlivých představení v divadlech apod. Ten letošní ročník byl obtížný hlavně v tom, že jsme se snažili všechny věci, které s sebou festival přináší, přenést do online prostředí, tedy do prostředí, ve kterém se všichni nevyznáme tak dobře, a vytváříme něco úplně nového, co se za těch třicet let nestalo. Nejsložitější byla ale asi ta již zmíněná komunikace, která je paradoxně tím rychlým online světem ztížená, a mnoho věcí se ztratí.


DH: Lucka, ako je to so selekciou prihlásených divadelných projektov na festival? Kto rozhoduje o tom, čo sa odohrá a čo nie? Má to na starosti špeciálna komisia, či už študentská, alebo pedagogická?

LO: O tom, jaké inscenace budou součástí hlavního programu festivalu, rozhoduje Výběrová komise. V té jsou zastoupeni jak studenti, tak pedagogové, a vždy se vybírá na základě umělecké kvality. V klasických podmínkách se hledí i na to, jak je inscenace technicky nebo scénograficky složitá a tedy, zda jsme schopni ji zde postavit. Tato problematika pro online ročník odpadla, ale místo toho se objevilo nové kritérium, kdy jsme uvažovali, jak moc daným představením uškodí to, že budou pouze ze záznamu, kdy třeba mizí veškerá interakce s divákem apod. Výběrová komise tedy přihlášené inscenace ohodnotí a vybere daný počet z nich. Na festivalu samotném zasedá porota. Ačkoliv je festival nesoutěžní, může tato porota ocenit výjimečné umělecké výkony. Letos byli její součástí čtyři profesionální divadelníci.

DH: Každý jeden rok sa oslovujú aj iné vysoké školy, aby sa zapojili do redakcie festivalu. Študenti tak dostávajú príležitosť reflektovať jednotlivé inscenácie prostredníctvom rozmanitých žurnalistických žánrov. Vnímajú to i samotní mladí tvorcovia ako jeden z prínosných elementov festivalu?

LO: Rozhodně to vnímají. Každého zajímá názor na dílo, které vytvořil. Letos jsme ale toto reflektování ještě povýšili. Každý den probíhala diskuze na představení uveřejněná předchozího dne, které se zúčastnil vždy i jeden z porotců a několik členů inscenačního týmu. Tvůrci si tak mohli zpětnou vazbu vyslechnout přímo i od profesionála.

DH: Byť tzv. hnacím motorom a zastrešovať funkciu koordinátorky je veľmi náročné. Ako si sa s tým vysporiadala?

LO: Pozice koordinátorky je taková trochu schizofrenní, protože na jedné straně máte vést tým k výsledkům, ale na druhé straně to jsou pořád vaši spolužáci a vy jen studentka. Myslím, že vše, co se mělo povést, se povedlo; co se mělo pokazit, se pokazilo; co se mělo vyřešit, se vyřešilo.

Dovedla jsem festival do konce, úkol byl splněn a všichni už můžeme jen vzpomínat na to dobré, zapomenout na to zlé a z těžkostí se poučit.

DH: Lucka, prezradila by si našim čitateľom, čo máš najradšej na brnianskom festivale SETKÁNÍ/ENCOUNTER a v čom podľa teba tkvie jeho výnimočnosť?

LO: Protože podobných není. Je to mezinárodní festival divadelních škol, takže jsou zde k vidění nejrůznější kultury, lidé a umělecká vyjádření. Navíc je výjimečný tím, že je organizovaný především studenty a zároveň má již třicetiletou tradici. Tedy, jednatřicetiletou. Je to pět dní, kdy ožije Brno a dochází k tomu pravému setkání.


Za príjemný rozhovor ďakuje

Dominika Horváthová.

Autorka plagátu: Judita Mejstříková

  • Facebook
  • Instagram